Blog o knihách, jenž je určen nejen pro knihomoly...

pátek

Žít dál? A jak vůbec?

Marliese Arold
Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní

Já chci přece žít!: Naďa je HIV pozitivníOtázka, kterou jsem si položila v názvu tohoto příspěvku, je více než výstižná. Proč? Odpověď naleznete níže.

Knihu jsem si půjčila na základě inspirativní anotace, kterou jsem si přečetla v jiné podobné knize. Téma mě celkem zaujalo, tak jsem pro ní hned druhý den běžela do knihovny.

Dle názvu jsem se mylně domnívala, že se bude jednat o dívku, která si prošla těžkou životní situací - drogy apod., ale...

V první kapitole se čtenář seznámí s hlavní hrdinkou Naďou, která je aktivní, ráda hraje volejbal a žije naprosto normálním životem. Naďa vypráví i o svém bývalém příteli Petrovi, který se odstěhoval s rodiči do Egypta. Seznámili se spolu v nemocnici. On byl po nehodě a po operaci a ona byla nemocná. Dali se spolu dohromady a nějakou dobu spolu chodili. Krátce před tím, než odjel Petr do Egypta se spolu rozešli. Naďa si žije dál svým aktivním sportovním životem a po několika měsících se zamilovává do Marka.

Děj knihy se však zlomí ve chvíli, kdy se Petr Nadě znovu ozve. Pošle jí dopis. Ta se z dopisu v první chvíli raduje, ale když ho otevře, naskočí jí husí kůže (stejně jako zákonitě musí v tuto chvíli naskočit každému čtenáři). Dozvídá se krutou zprávu, že byl Petr v době, kdy spolu chodili nakažený virem HIV, který u něj později propukl v nemoc - AIDS. Naďa je kvůli dopisu velmi rozladěná, nejistá a bojí se komukoliv cokoliv říci. Nakonec se rozhodne jít ke svému lékaři a nechá si udělat test. Doktor jí o pár dní později sděluje konečnou diagnózu: "Naďo, jsi HIV pozitivní." Pro Naďu se v tu chvíli zbořil celý svět. Jak kniha dopadne a co dívka vše prožije? Bude se muset něčeho vzdát? Jak se na ni budou dívat ostatní? To jsou otázky, na které naleznete odpověď právě v této knize.

Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběhy ze života a nevadí jim, když jsou smutné. Zároveň bych ji ráda označila za knihu osvětovou, protože v ní je na málo stránkách (136 str.) vměstnáno spousty důležitých informací, které by měl každý vědět.

Po přečtení se ve mně cosi zlomilo a došlo k soucitu a porozumění. Každý se totiž lidem, kteří jsou HIV pozitivní, nebo AIDS nemocní vyhýbá. "Postižený" se najednou stává vytěsněným ze společnosti a lidé se ho bojí, ač neprávem.

Výtky: Jediné, co bych knize vytkla, je asi její konec, zdá se mi otevřený. Pokud bych byla na místě autorky, asi bych příběh uzavřela jiným způsobem.

Líbilo se mi: Určitě se mi líbila nenucená osvěta. Příběh, který ukáže, co je špatně a popřípadě jak se zachovat k člověku, který je virem postižen. Dále se mi líbilo zpracování děje - chvíle, kdy se vám zježí vlasy hrůzou, strach, radost..., každá chvíle dívčina života je zde popsána velice čtivým způsobem.

Orig. název:Ich will doch leben!
Žánr:Literatura světová - Romány
Rok vydání:2001, 1. vydání originálu: 1997
Počet stran:136
Nakladatelství:Nava
Překlad:Miloslava Hnízdilová
Vazba knihy:vázaná
ISBN:80-7211-093-4

Reakce:

4 komentáře :

  1. o knize slysim poprve, ale nevypada to spatne, pribehy ze zivota ctu rada :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě mohu vřele doporučit. Myslím si, že by se Ti mohla líbit.

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze :) O knize také slyším poprvé, ale zaujala mě :) Děkuji za tip na čtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc děkuji za Tvůj komentář, který mě moc potěšil. Dělá mi velkou radost, když můj blog plní to, co bylo mým cílem: představit knihy, které nejsou až tak známé a ty, které jsou známé představit z jiného úhlu pohledu.

      Vymazat