Blog o knihách, jenž je určen nejen pro knihomoly...

čtvrtek

Žij, než zemřeš

Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jsou světla, která nevidímePatříte mezi příznivce historické čtení, kterým nevadí příběh opepřený troškou fikce? Pokud jste na položenou otázku odpověděli ano, tak je kniha autora Anthonyho Doerra s názvem Jsou světla, která nevidíme od nakladatelství MOBA určena právě vám.

O knize: Kniha vyšla v září roku 2015 v nakladatelství MOBA. Na 536 stranách se před vámi odvíjí příběh, který byl v dubnu letošního roku oceněn Pulitzerovou cenou.

Stručně k ději: Příběh je vyprávěn z pohledu hlavních hrdinů (Marie-Laure a Werner). Před oba hrdiny jsou postaveny životní zkoušky, které musejí zvládnout. Mají kolem sebe přátele, kteří se jim v jejich překonávání snaží pomoci. Válka je však velkým klackem pod nohami. Co myslíte? Jaké zkoušky před ně život postavil? Zvládnou je překonat? Přežijí válku? Uchrání to, co jim bylo svěřeno? Odpovědi na své otázky najdete právě v této knize.

Co se mi na knize líbilo? Při prvním pohledu každého čtenáře pravděpodobně zaujme obálka. Působí uklidňujícím dojmem. A ten punc Pulitzerovy ceny slibující skvělé čtení… Když knihu otevřete, překvapí vás délka kapitol, jsou tak krátké a psané velkými písmenky. Zdatnější čtenář knihu přečte během chvilky. Příběh se před vámi odvíjí ve dvou liniích, jedna je věnována dívce a druhá chlapci. Linie se vzájemně prolínají, ale čtenáři to vůbec nevadí.
Text je snadno stravitelný. Může si ho přečíst každý. Milovníci napínavého čtení nebudou ochuzeni, protože se v knize setkají s místy, ve kterých autor graduje napětí. Věty v těchto pasážích jsou krátké, někdy až holé a nutí vás číst dál a dál, dokud se nedozvíte, jak to dopadne.

Co se mi na knize nelíbilo? Jak jsem psala již více, kniha má 536 stran, ale myslím si, že by klidně mohla být o pár stránek kratší. Přišlo mi, že konec byl šitý horkou jehlou a některé pasáže by mohly být klidně vypuštěny. U některých kapitol jsem nepochopila důvod, proč v textu vůbec jsou. Zdálo se mi, že se jejich obsah vůbec nevztahoval k náplni knihy.
Co mě však mrzí asi nejvíce, je to, že jsem za celých 500 stránek nepřišla na odpověď, proč dílo dostalo jméno, jaké dostalo a spíše jsem si odnesla ještě další otázky. V brzké době si naplánuji re-reading a třeba odpovědi na své otázky najdu.

Celkové hodnocení: Kniha se mi líbila, ale jelikož měla pár chybek a odnesla jsem si z ní více otázek než odpovědí, dám jí 90 %.

O autorovi: Anthony Doerr se narodil v roce 1973 v americkém Novelty v Ohiu. Napsal několik povídek, první sbírka povídek mu vyšla v roce 2002. V roce 2015 dostal za své dílo Jsou světla, která nevidíme Pulitzerovu cenu pro beletrii. (zdroj: http://www.databazeknih.cz/autori/anthony-doerr-79210)

Pokud vás moje recenze zaujala, můžete si knihu zakoupit zde. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA.

Bibliografické údaje:
Originální název: All the Light We Cannot See
Žánr:               Literatura světová - Romány
Rok vydání:        2015, 1. vydání originálu: 2014
Počet stran:         536
Nakladatelství:      MOBA (Moravská bastei)
Překlad:             Jakub Kalina
Autor obálky:       Karol Lament
Vazba knihy:        vázaná s přebalem
ISBN:               978-80-243-6760-6

8 komentářů :

  1. Musím se přiznat, že na knize mě nejvíce láká právě krásná obálka. Jinak mě, při nahlédnutí do knihy zklamaly ty krátké kapitoly. Čekala jsem prostě příběh o slepé holčičce ve válečném prostředí. Zatím nejsem rozhodnutá, zda si knihu koupím. Spíš asi vypůjčím:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že v tomto případě zklamaná nebudeš, opravdu tomu tak je a ta krátkost kapitol je výborná v tom, že se to opravdu rychle čte, graduje to tu spádovost. Zkus to, neházej flintu do žita ;).

      Vymazat
  2. Tak sice si pořád chci knížku přečíst, ale odnést si víc otázek????? To nedám - jsem hrozne zvedavy člověk ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus to, dej tomu šanci. Přeci jen, můžeš ty odpovědi najít a otázky si neodneseš ;). U mě třeba ta hlavní vyplynula z toho, že jsem si interpretovala jednu část jinak, než jak to autor zamýšlel :).

      Vymazat
  3. Pořád nad ní přemýšlím a nevím, jestli do ní jít. Vždycky, když mám velká očekávání, dopadne to neslavně. Tak fakt nevím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus to. Nemusíš ji kupovat, stačí půjčit v knihovně a když se nebude líbit, můžeš ji vrátit a nestresovat se tím. Každopádně myslím, že si z toho určitě něco odneseš ;). Tak s chutí do toho. Recenze sice může vyznívat negativně, ale když odmyslím, těch pár drobností, tak jsem si to čtení užila.

      Vymazat
  4. Už jsem na to přišla - to jméno je kvli tomu, že je Mare-Laure slepá a vzpomínáš, njak tam na začátku poisuje ty barvy? Tak proto... Taky mi to vrtalo hlavou :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za reakci. Ano, je to opravdu tak. Také jsem na to pak přišla, když mi to kamarádka připomněla. Bylo tam dosti podnětů a nějak jsem si to vše nenapojila tak, jak jsem měla.

      Vymazat